Kojení trojčátek

Kojící příběh č. 1

Ráda bych řekla, že kojení je intuitivní záležitost, přirozená pro každou matku a dítě. Že kojení je vrozené a snadné. Ano, pro mnoho žen to platí. Ale pro mnoho žen je kojení pěkná výzva a musejí překonávat neskutečné překážky. A potřebují vědět, že v tom nejsou samy. Že i jiné ženy musely bojovat a nebylo to snadné. Ale dokázaly to a stálo to za to❤️

Kéž Vás posílí následující rozhovor o kojení trojčátek. 

Míša byla na prvním těhotenském ultrazvuku nadšená: čekala dvojčátka. Sama je z dvojčat a se sestrou má krásný vztah. Z dvojčátek se ale vzápětí vyklubala trojčátka…

Míšo, jaké byly Vaše pocity během těhotenství?

Mé pocity, když jsem se dozvěděla, že čekáme 3 miminka, byly strašně smíšené. Na jednu stranu ohromná radost, na druhou stranu obrovské obavy, aby byla miminka zdravá a podařilo se mi je donosit do co možná nejvyššího týdne gestace. Lékaři mi sdělili, že se jedná o velice rizikové těhotenství. Řekli nám, že často dochází k tzv. syndromu mizejícího dvojčete/trojčete, že často jeden či i více plodů odejde během 1. trimestru samo a když ne, že doporučují redukci plodu proto, aby zvýšili šanci ostatním plodům na to, aby nebyli tolik nedonošení. V našem případě dvojvaječných trojčat by však doporučovali redukci ze 3 plodů na 1, jelikož riziko byla hlavně ta jednovaječná dvojčata. S manželem jsme se okamžitě shodli na tom, že si redukci neumíme představit a že to necháme na přírodě a budeme doufat.

Naši rodiče a moje sestra byli asi ještě víc v šoku, než my. Má babička, bývalá zdravotní sestra, měla strašný strach, abych těhotenství zvládla. I po kardiologické stránce. Mám za sebou 5 RF ablací arytmií a implantovaný kardiostimulátor. Všichni byli rádi, že se nám zadařilo otěhotnět, ale chápali i rizikovost tohoto typu těhotenství.


Připravovala jste se nějak na porod či kojení?

Popravdě nepřipravovala. Porod trojčat je v ČR možný jen a pouze sekcí, buď plánovanou, nebo akutní. Kojení jsem nestudovala spíše z důvodu, že všechny mé myšlenky v těhotenství se točily jen kolem toho děti donosit co možná nejdéle. Těhotenství vůbec nebylo bez komplikací (zkracující se čípek, kašel, rýma, vysoké CRP, masivní krvácení v 22tt+5, nulové až zpětné průtoky v pupečníku jedné z holek, skřípnuté mezižeberní nervy z důvodu atrofovaného svalstva ležením). Má přání směřovala jen a jen k tomu, aby přežily všechny 3 děti. Na kojení nebyly tehdy vůbec myšlenky. Popravdě: do konce těhotenství vlastně nebylo jisté, jestli vůbec bude koho kojit.

V jakém týdnu se děti narodily, jak probíhal porod?

V nemocnici jsem byla od 22tt+2 až do porodu. V 30tt+6 mi na lůžku v nemocnici praskla voda. Zavolala jsem sestru, ta zavolala doktorovi, zeptala se na jména dětí a následně mě okamžitě převáželi na sál. Asi nejhorší pocit pro mě byl, když jsem na lehátku dojížděla na sál a projížděla kolem 3 inkubátorů. To mě přepadl obrovský strach. Po probuzení na porodním sále mi lékař oznámil, že za mnou přijde brzy pan doktor z neonatologie a řekne mi informace o dětech, že on mi nic říct nemůže. Po příjezdu na pooperační pokoj, jsem vůbec nespala, jelikož jsem stále čekala, až mi přijde někdo říct něco o dětech. Děti se narodily ve 2:35, 2:36 a 2:37, teprve kolem 7 ráno mi sestřička donesla kartičky s váhama a mírama dětí. Údaje mě celkem vystrašily, jelikož podle odhadů jsem čekala váhy vyšší. Na mou otázku, jestli už sestřička ví něco o dětech (kterou jsem pokládala každé sestřičce), mi odpověděla, stejně jako ostatní, že nic neví a že má přijít doktor z neonatologie. Ale že žádné zprávy jsou dobré zprávy. A dodala, že kdyby bylo něco špatně, tak už to vím. Na což jsem se jí zeptala, jestli to myslí tak, že kdyby už někdo z dětí nebyl, tak to vím? A ona mi na to odpověděla: “Přesně tak!” Neonatolog přišel v 10 hodin a děti celkově pochválil, že jsou moc šikovné, ale že zbytek ukáže čas. Děti se narodily s váhama 1280 g, 780 g a 1060 g, naštěstí hned po porodu všechny dýchaly samy, prakticky potřebovaly jen nabrat váhu, žádné větší komplikace, ťuky, ťuk, neměly.

Jaká byla situace po porodu v nemocnici, mohla jste být s dětmi?

Děti se narodily v úterý brzo ráno, v pátek je přesunuli z neonatologické JIP na intermediál a v sobotu mě propustili z porodnice a já okamžitě nastoupila jako doprovod k malým, kde jsem se o ně starala. Odstříkávala jsem MM, krmila jsem je sondičkou mým odstříkaným mlékem, přebalovala jsem je, zapisovala čůrání, kakání, polohovala jsem je, měřila jim teploty, prováděla jsem jim orofaciální stimulaci, klokánkovala jsem je, následně i koupala. Celkově jsem byla s přístupem personálu spokojená. Dnes jsem hlavně velmi ráda, že mi bylo umožněno být „ubytovaná“ jako doprovod s dětmi přímo na jejich pokoji, což bohužel není všude zdaleka standard. Pravdou je, že vše je o lidech a i zde byly sestřičky lepší a méně sympatické. Ale toto hodnocení je ovlivňováno i hormony matky v šestinedělí, takže když se poohlídnu zpětně, byla jsem spokojená. Jediné co bych udělala jinak, kdybych byla ve stejné situaci dnes: snažila bych se rozkojit bez dokrmování lahvičkou.

A jak tedy probíhalo kojení?

Až 4. den po porodu, kdy jsem se snažila odstříkávat (odsávačku jsem neměla, takže bych to spíše nazvala odkapáváním) se ke mně dostala laktační poradkyně z porodních sálů FN Brno na Obilním trhu. A mohu říct, že to byla právě ona, která mě nakopla v tom, že to prostě půjde! Byla asi jediná z těch všech lidí, co jsem během té cesty potkala, ze které opravdu tryskalo přesvědčení, že pokud budu chtít, prostě to půjde. A já jsem chtěla, chtěla jsem opravdu moc! 

Kojit jsem začala postupně, ze začátku jednou denně, byl to úžasný pocit! Tato četnost kojení byla tak do 6 týdnů stáří dětí, jelikož mi bylo řečeno, že častější kojení by děti vyčerpalo natolik, že by měly problém s dýcháním, udržením si tělesné teploty apod. Poslední týden před propuštěním se dětem odstranily sondičky a konečně se už jen kojily. Ovšem před a po kojení se musely zvážit a následně se dokrmovaly mým odstříkaným mlékem a to každé 3 hodiny. Bohužel se děti dokrmovaly z lahvičky, jako savičku měly Calma lahvičku od Medely, o které mi bylo personálem řečeno, že nekazí kojení a je vyvinuta tak, aby kojení napomáhala. Jediné co mi nikdo neřekl (já si to taky dopředu bohužel nezjistila) bylo, že miminko při sání z lahvičky, a to z jakékoliv, používá úplně jiné svaly než u kojení. 

Jak Vám šlo kojení po návratu domů?

Po návratu domů jsme pokračovali v režimu z neonatologie. Tedy krmení co 3 hodiny, což obnášelo 2 děti zvážit, nakojit tandem, opět zvážit, dokrmit odstříkaným MM s fortifikací z lahvičky, nechat odříhnout, zvážit 3. dítě, nakojit, zvážit, dokrmit odstříkaným MM s fortifikací z lahvičky, nechat odříhnout, odsát MM, vysterilizovat násady k odsávačce, to vše zabralo 2 a půl hodiny. Po odsátí jsem během dne musela v té zbývající max půlhodince zacvičit ještě s holkama Vojtovu metodu. V noci jsem v té době tedy měla čas na hodinu a půl spánku v součtu, po 20-30 minutách. Jelikož děti byly dost malé, neměli jsme s manželem odvahu nedělat to, co nám řekli lékaři. Ještě si dost živě pamatuji, jak jsem byla s dětmi na kontrole na neurologii a ptala jsem se doktorky, jestli moc vadí, když mi Isabelka nevypije úplně plnou dávku, co by podle výpočtu na svou váhu vypít měla. Že se mi stává, že už nechce, a když jí to i nadále „cpu“ a ona to nakonec vypije, tak mi to vyklopí obloukem. Bylo mi řečeno, že to prostě vypít musí, jinak nebude prospívat. V té době jsem si konečně uvědomila, že tenhle způsob kojení a krmení opravdu není normální. Dalo by se říct, že jsem konečně začala víc používat vlastní mozek a řídila jsem se prostě potřebami svých dětí.

Dnes bych už nedopustila, aby moje dítě v porodnici dostalo lahvičku na dokrm MM. Snažila bych se buď použít jiné metody na dokrm nebo ideálně se hned rozkojit natolik, aby dokrm nebyl potřeba. Tedy kojit od začátku na požádání (klidně mnohem častěji), ne v intervalech. Kvůli nutnosti vážení a odstříkávání celý komplikovaný proces kojení v intervalech stejně zabral strašně moc času, který se mohl využít jinak, a nebyl vůbec tolik efektivní jako kojení na požádání.

Kvůli lahvičce jsme přes 4 měsíce bojovali s kojením. Bylo to jako na houpačce, ale častěji jsem byla spíše dole než nahoře. Jedna z holčiček se bohužel z prsa nikdy správně sát nenaučila, měla špatnou techniku, kterou se nám ani po více návštěvách laktační poradkyně nepodařilo zvrátit. To se vystupňovalo natolik, že malá spustila opravdu velký pláč hned, když zahlídla prso. V době kdy dětem byly 4 měsíce, jsem se rozhodla, že takto už to opravdu nejde. Byla jsem vyčerpaná a věděla jsem, že musím něco změnit, jinak to tímto stylem už dlouho nedám. Jako největší „žrout“ času jsem viděla právě odsávání, tak jsem se rozhodla, že prostě přestanu dvě děti, které si byly schopné alespoň něco málo vytáhnout, vážit a začnu přikládat na požádání. Odstříkávala jsem už jen pro holčičku, která prso odmítala. Řekla jsem si, že tomu dám týden, a když nezhubnou, budu pokračovat dál. Když to nepůjde, tak nebudu první s trojčaty, kdo na UM skončil – bohužel tam končí většina. Až když jsem si toto srovnala v hlavě a více méně jsem se tím přestala stresovat, mléko najednou bylo!

Míšo, před narozením dětí, jaký byl Váš vztah ke kojení? Jste z prostředí, kde je kojení přirozené, normální a oceňované? Byla jste kojená a Vaše blízké ženy (sestra, kamarádky) také kojí?

Moje maminka mě a sestru nekojila vůbec, jelikož v době, kdy jsme se narodily, nás po porodu odvezli do jiné porodnice, než rodila mamka. Ona nás poprvé viděla až po týdnu od narození. Do té doby jsme dostávaly lahvičku s UM. A to ještě s co největší dírkou, aby to “pěkně“ teklo. Mamka se dozvěděla, že jsme dvě, až po porodu. V době kdy vytáhli sestru, pan doktor oznámil, že ještě nekončí, že je tam ještě jedno miminko. Obě jsme se narodily koncem pánevním. 

Sestra v té době, kdy se mi děti narodily, ještě své děti neměla. Sestra porodila dvojčata (jednovaječné chlapečky) 2 roky a 10 měsíců po mě, takže tam jsem jako podpora působila já. A jsem strašně ráda, že i jí se přes určité překážky v začátcích rozkojit podařilo a teď plně kojí. Před porodem jsem věděla o 3 kamarádkách, které kojily, všechny měly po jednom dítěti. Od jedné jsem si pamatovala, jak mi kdysi dávno říkala, že poptávka rovná se nabídka, což se hodilo i v případě kojení a odstříkávání MM pro trojčata.

Co manžel, jak Vás v kojení podporoval. A měla jste v době největšího kojícího zápřahu nějakou praktickou podporu ve svém okolí? Někoho, kdo Vám uvařil, nakoupil…?

Manžel mě velmi podporoval, určitě i díky němu se kojení nakonec podařilo. V začátcích mě budil na kojení/odstříkávání, jelikož po 20-30 minutách spánku jsem budík neslyšela a spala jsem jako zabitá. Později, když už byly děti větší a já je mohla kojit vleže, zase vstával, aby mi je nosil (jedno spící odnesl, druhé zase přinesl). Co se týká domácnosti, tak v začátcích jsem si chodila pro meníčka do blízkých restaurací a větší nákupy řešila nejčastěji nákupem v Tescu, které má otevřeno nonstop. Potom co malí usnuli, jsem sedla do auta a jela nakoupit – krásně jsem si tím vyčistila hlavu.

Míšo, kolik let je dnes dětem? Kojíte stále?

Dnes už mají děti 3 a půl roku a stále kojím dvě děti a třetí holčička dostane občas odstříkané mléko. Děti se kojí stále na požádání. Asi jako všechny dlouhodobě kojící ženy se každou chvíli setkám s nějakou poznámkou, jak už jsou děti velké, že už jim kojení nic nedává, že se mám konečně raději vyspat apod. Ale já už to neřeším, ani mě to nijak nevytáčí. Mně kojení pomohlo a stále pomáhá hlavně v situacích bolístek a nedorozumění a je to ten nejrychlejší způsob jak děti uklidnit. I to, že mi večer usnou u kojení, je pro mě velké plus. Navíc po tom „boji“ za kojení vůbec nemám žádný chtíč je „násilím“ odstavovat. Dalo by se říct, že se jim trošku tímto způsobem i snažím „vynahradit“ to, že se mi nepodařilo je donosit do vyššího gestačního týdnu. Po jejich narození mi bylo jasné, že kojení a klokánkování je vlastně to jediné, co pro ně můžu udělat. Nejdříve jsem si říkala, že bych chtěla kojit alespoň půl roku, pak rok, pak dva, teď už kojím 3 a půl roku a chci kojit do samoodstavu, tak uvidíme. 

Pokud to lze, mohla byste v pár větách rozvést svoji motivaci. Byla to jen potřeba kompenzace předčasného narození? Co dalšího Vás hnalo a motivovalo, abyste dokázala děti kojit.

Nejsilnější byla opravdu motivace předčasného narození děti. Věděla jsem, že kojení je pro ně to nejlepší, co jim mohu dát. Dále mě hnalo ještě to, abych si nikdy v budoucnu nemusela vyčítat, že jsem to vzdala, aniž bych pro kojení udělala opravdu maximum. A opravdu obrovský vliv na mě měla laktační poradkyně z porodních sálů FN Brno na Obilním trhu (paní M. Kameníková), kterou jsem v porodnici potkala. Sršelo z ní takové množství optimismu, že mě nabila na strašně strašně dlouho a nikdy jí za to nepřestanu být vděčná.

Co je dle Vás nezbytné pro kojení vícerčat, kromě správné podpory v porodnici? Dala byste nějaké kojící rady maminkám, které čekají vícerčátka?

Určitě bych doporučila kojit v tandemu co nejvíce to lze, hlavně kvůli tzv. let down reflexu, kdy jedno dítko mlíko roztáhne a druhému teče více méně samo – tak se časem naučí sát i ten “méně zdatný savec”. A taky to samozřejmě šetří hodně času 😉. Chtěla bych jim také vzkázat, že sice spokojená maminka rovná se spokojené děti, jak uslyší z hodně stran (podobné rady rozdávají obzvlášť maminky, které nikdy nekojily nebo kojily cca. 3 měsíce), ale začátky kojení, zvlášť u nedonošených dětí, bývají složitější. Nedonošené děti často potřebují více času, více naší trpělivosti a velmi potřebují i naše mateřské mléko. Nenechte se odradit. Nebojte se, zvládnete to! 

Byla bych moc ráda, kdybych tímto příběhem alespoň nějaké mamince dopomohla k tomu, aby kojení nevzdala zbytečně moc brzy. A chtěla bych jí dodat trošičku energie a optimismu. Hlavně aby tyto maminky věděly, že když se chce, tak to ve valné většině případů opravdu jde. A každopádně to stojí za to 🙂😉! Samozřejmě nejdůležitější je, aby byly děti i maminky zdravé! 

Rozhovor vznikl ve spolupráci s laktační poradkyní Marcelou Coubalovou www.mojekojeni.czFacebook skupina Kojení dvojčat a vícerčat

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s