Zážitky z útlého dětství ovlivňují náš vztah k porodu i kojení

Rozhovour s terapeutkou, dulou a lektorkou nových dul Květou Cermanovou o našich traumatech, traumatech našich maminek, přepisování zážitků, práci dul a práci laktačních poradkyň.

Květo, poslední dobou mám kolem sebe nebo ve svém virtuálním okolí mnoho žen, které si nesou trauma z neúspěšného kojení předchozího dítěte. Chtějí kojit, ale vědí, že jednou už to nevyšlo. Mají strach a jsou ve stresu. Kojení je hodně, hodně o hlavě. Stejně jako porod. Co když předchozí porod či předchozí kojení bylo traumatické? Jak sobě a miminku pomoci? Jak to tentorkrát zvládnout?

Ideální je, pokud se ženě podaří toto trauma řešit ještě před dalším těhotenstvím. V těhotenství to lze také, ale nemůžeme jít v terapii tak do hloubky. Toto trauma totiž nemusí být způsobeno jenom špatnou zkušeností z předchozího neúspěšného kojení či porodu, který nebyl dle představ, ale může jít o zkušenost hlubší. Ještě z raného dětství té ženy. Nebo dokonce to může být něco, co se předává napříč generacemi.

Především je ale velmi důležité s někým nestranným (dulou, terapeutem) dobře probrat co se v předchozím těhotenství, při porodu a kojení vlastně stalo. Někdy se podaří najít příčiny, místa, kde žena nedostala dobrou podporu či péči a můžeme tak hledat společně cestu, jak jít tentokrát jinudy a vyhnout se opakování scénáře. Hledáme co by jí bývalo tenkrát pomohlo, co OPRAVDU potřebovala. Často je velmi důležité podpořit maminku v tom, že udělalal to nejlepší, co mohla. Odebrat jí nálepku toho, že selhala, že neporodila dokonale nebo nekojila mnoho měsíců jako jej í kamarádky. Musíme jí uklidnit, že rozhodně kvůli tomu není horší matka. Teprve potom má smysl se dívat i hlouběji do minulosti.

  Můžete to rozvést?  

Nabídnu vám pohled, jak se na věc dívá metoda, kterou pracuji – biosyntéza.  Náš postoj k porodu a kojení se totiž vytváří už v našem velmi raném dětství. Rodička, která zažila, že jí maminka porodila přiroženě, tak má v sobě většinou hluboký pocit, že to zvládne. Pamatuje si to její paměť v těle, její emoční paměť, celá její bytost. Stejné je to v kojení. Když jsem byla kojená, tak mám hluboko zažité, že kojení je v pohodě, je přirozené a příjemné. Pokud moje matka ale při kojení zažívala stres, bolest, nelibost, tak jsem to jako miminko vnímala a zřejmě si to přenesu do svého vztahu ke kojení. Každý savec ví, jak má krmit a opečovat své mládě, ale podmínkou je, že sám byl dobře kojen a opečován svou matkou.

Dalším zdrojem informací a tzv. map v nás, jsou slova, věty, které jsme slýchaly. Tato slova se v nás ukládájí a vatvářejí nám představu o tom, jak to například s tím porodem a kojením na světě vlastně je. Posloucháme jako maličké děti rozhovory žen, ať už v rodině, nebo v širším okolí, vstřebáváme postoje a třeba i úryvky z filmů. Tyto horovy sice nejsou určené nám, ale jako děti je vnímáme a ukládáme, aniž bychom o nich často přemýšlely. Posloucháme věty typu : „Jednodušší je nekojit, umělé mléko je zdravější, je jednodušší ho připravit, dítě má díky němu lepší režim… Měla jsem málo mléka, slabé mléko, ….“ Nebo okolo porodu “Porod byl v pohodě, za hodinu jsem nevěděla, že jsem rodila.“ Nebo naopak: “Porod nějak přežiješ, dá se to vydržet, ale další dítě nechci, chlapi to maj jednodušší, nerodí, nekojí….atd….…” Takovéto a podobné věty se hluboko ukládají do všech malých dětí a vytvářejí naši tělovou a emoční mapu. Tato mapa potom utváří náš hlubší postoj v situaci, kdy sama žena dítě čeká nebo kdy začíná kojit.

Pokud žena v dětství slýchala pozitivní informace o tom, jak je porod posilující, kojení slastné, mateřství sice náročné, ale nádherné, má určitě lepší startovní čáru.

Pokud tato prožitá zkušenost formuje postoje a chování holčiček a ovlivňuje jejich budoucí porod a kojení, jak je to s chlapci, jak je ovlivní, jestli je matka kojila či jestli je porodila přirozeně?  

Část naší emoční a tělesné mapy se vytváří během porodu, kdy má dítě mnoho zážitků. Do hloubky se tomuto tématu věnuje Stanislav Grof, významný český psychiatr žijící v USA, který občas přednáší i u nás a vyšlo mu u nás na toto téma mnoho výborných knih. Tyto zážiky nás ovlivůjí na celý život. Ovlivňují, jak se cítíme v krizích, jak jednáme v době změn, jak jsme schopní být aktivní při vytváření svého života. Dávají nám například zkušenost, že má smysl zvládat krize – porod byl těžký, ale zvládli jsme to…A tato zkušenost samozřejmě formuje holčičky i chlapce. Potkáváme se s těmito tématy u klientů, když mají nějaké potíže ve svém životě, cítí se někde zaseknuti. No a samozřejmě se to může projevit v tom, jak je muž v dospělosti nastaven na podporu své ženě, na to, jak vnímá porod, kojení a péči o o miminko on sám.  

A co naše vědomá vůle a naše vzdělání a motivace – tím nemůžeme náš vztah k porodu a kojení ovlivnit?  

Samozřejmě vzděláváním, sháněním informací, vědomou přípravou na porod a kojení, mateřství, můžeme mnohé ovlivnit. Pokud ale vše nasáváme pouze přes rozum (knihy, internetové diskuze, články…) a naše emoční a tělová mapa to má jinak, můžeme být potom zklamané, že se nám nezadaří porodit či kojit dle vlastních očekávání. Máme pak pocit, že jsme selhaly.

Ideální příprava na mateřství zahrnuje komplexní přípravu. Např. dobrý předporodní kurz by měl obsahovat i zážitkové metody. Kurz by měl pomoci novým matkám témata si „osahat“, prožít…A kurz by také měl nabídnout individuální přístup, aby každá nastávající matka mohla najít svoji cestu. A nepředkládat jen možnosti, jaké jsou momentálně IN.  

Můžeme tedy svůj hluboký postoj přetransformovat? Pokud ano, jak na to??  

Ano, pokud víme, nebo tušíme, že v naší rodinné historii, nebo v našem dětství jsou nějaká témata, která nás v této souvislosti zajímají, můžeme vyhledat nějakého dobrého terapeuta, ideálně již před těhotenstvím.

Nebo si seženeme silnou a pevnou podporu na dobu kolem porodu či v kojení a s pomocí této osoby svojí mapu “opravíme”. Tuto korektivní zkušenost u porodu nebo u kojení může udělat např. dobrá  porodní asistentka, dula. Nebo po porodu, pokud jde o kojení i  laktační poradkyně. Nebo ji může zajistit nějaká žena z našeho okolí, které hluboce věříme. My zažijeme mateřskou silnou podporu a bude to pro nás mít velké terapeutické účinky. Pokud to zvládneme, může to mít ohromně posilující vliv na celý náš postoj k mateřství, na to, jak se v této roli budeme cítit dále, ale i na to, jakou informaci budeme předávat dále našim dětem.  

Jakým způsobem by měla dula nebo laktační poradkyně působit, aby takovou ženu správně podpořila? Máte pro to nějaká obecná doporučení?  

V první řadě ani dula ani laktační poradkyně by něměly vytvářet další traumata, např. vytvářením dojmu, že existuje jediná správná cesta (přirozený porod, kojení mnoho měsíců apod). Tak to totiž není a je důležité v tomto být velmi respektující k dané ženě, ke konkrétnímu příběhu dané rodiny, k příběhu konkrétního miminka. Nikdy nemůžeme vědět, proč se to či ono zrovna této rodině děje a jaký to má pro ně význam.

Pokud chce někdo pracovat s nastávajícími a čerstvými matkami, měl by mít především zpracována svoje témata kolem mateřství, porodu, kojení. Mnoho žen jde touto cestou proto, aby se jiným ženám nepřihodilo to, co jim. Nebo naopak, chtějí předávat ostatním to, jak je porod a kojení skvělý zážitek, protože ony to dokonale zvládly. Samo o sobě to ještě nemusí být špatná motivace, ale pokud si svoje témata já neopracuji, dobře jim neporozumím, můžu mít potom problém oddělit sebe od klientky. Někdy pak duly nebo LP bojují více za sebe než za matku.

Je důležité umět matce především naslouchat, podpořit ji na její cestě, ať už to má jakkoli. Pro miminko je někdy opravdu lepší umělá výživa od spokojené, uklidněné, zdravé mámy než těžce vybojované mateřské mléko předáváné s bolestí a stresem. To samé platí o porodech. Mám-li např. sama trauma z porodu a nezpracuji si ho, nebo jsem se já nenarodila zrovna ideálně, mohou se mi při doprovodech míchat moje pocity s tím, co opravdu potřebuje klientka, a tím jí mohu více uškodit, než ji podpořit.

Věnuji se již mnoho let (od roku 2007) vzdělávání dul. Od roku 2018 mám svou vlastní formu kurzů pro duly v Táboře, kde je priorotou v začátku kurzu sebezkušenostní část, která se skládá ze tří víkendů. V těchto prvních víkendech  se věnujeme tomu, jak my samy jsme se narodily, jak my jsme rodily a kojily své děti a teprve potom tomu, jak se budeme cítit u porodů jiných žen v roli duly. Odborná témata máme zařazená v kurzu až po této části, protože tak je možné k nim přistupovat s odstupem od sebe sama a od svých zranění, či očekávání. Tuto sebezkušenostní část chci nabízet i pro již pracující duly, laktační poradkyně a porodní asistentky, které takovou možnost ve svém vzdělání neměly.(www.kurzyproduly.cz)  

Pokud žena chce svoje obavy z kojení či porodu řešit ještě před početím dítěte, jaký typ terapie vyhledat? Jak pozná vhodného terapeuta/terapeutku??

Neexistuje jediná, zaručeně dobrá terapeutická metoda. Já samozřejmě preferuji Biosyntézu (www.biosynteza.cz), protože tam jsem doma, to jsem vystudovala. Ale lze najít i jiné dobré směry a vždy záleží na osobě terapeuta, aby ženě vyhovoval a sednul lidsky, aby vzájemně navázali pevnou důvěru a spolupráci.

Většinou je dobré zjistit na terapeuta recenze, doporučení od někoho, komu již pomohl. Byla bych opatrná u nabídek na rychlá řešení, různá odblokovávání – obzvláště v těhotenství!!! Chceme-li na sobě opravdu pracovat a osobnostně se posunout, je to většinou o delší a hlubší cestě sama k sobě a to nevyřešíme za jedno setkání.  

Přeji všem ženám, aby se jim podařilo najít vlastní cestu. Takovou, která jim bude vyhovovat. A přeju jim, aby si dokázaly mateřství plně užít – bez přehnaných očekávání a nároků na sebe, na muže a své miminko.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s